(01.12.2020 Idnes.cz) Sněmovna nepodpořila návrh senátorů, aby úřady musely ověřovat skutečné majitele žadatelů o dotaci či veřejnou zakázku. Senátoři to chtěli přidat do novely zákona proti praní špinavých peněz. Pro takovou úpravu zákona nehlasovali poslanci ANO, ČSSD a KSČM.


Žadatelé o dotace či veřejnou podporu z řad firem budou muset údaje o svých skutečných majitelích uvádět, úřady to ale nebudou muset ověřovat.
„Jde o téma, které do návrhu zákona přibylo až v Poslanecké sněmovně na základě pozměňovacího návrhu Pirátů a které se Senát rozhodl korigovat. Já jsem k němu jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu zaujala neutrální stanovisko. Pokud bych ale měla hodnotit obě verze, pak bych podpořila verzi načtenou v Poslanecké sněmovně, protože ta lépe povede k tomu, aby v evidenci skutečných majitelů podle připravovaného zákona o evidenci skutečných majitelů byly skutečně relevantní údaje,“ řekla ve Sněmovně ministryně financí Alena Schillerová.
Poskytovatel dotace nebo veřejné podpory má podle novely zjistit majitele firmy buď z evidence skutečných majitelů, nebo si ji v případě zahraničního vlastníka nechá doložit. Pokud nebude možné skutečné majitele identifikovat, úřady by neměly veřejnou podporu poskytnout. Senátoři chtěli ale prosadit ověřování skutečných majitelů.
Pro senátní úpravu zákona byla ale z provládních poslanců jen Kateřina Valachová z ČSSD, pro původně hlasoval také Milan Brázdil z ANO, ale později se opravil, že se spletl.
Ověřování skutečných majitelů do vládní novely zákona chtěli prosadit senátoři Lukáš Wagenknecht a Tomáš Goláň z klubu hnutí Senátor 21 a Pirátů spolu s Miroslavou Němcovou z ODS.
„Nebude stačit, že se podíváme do rejstříku, ale máme možnost skutečného vlastníka ověřovat podle skutečných statutárních listin a případně může ten, kdo poskytuje dotaci, žádat soud, aby byl rejstřík opraven, aby byla náprava v rejstříku provedena, a do té doby nemusí udělit dotaci,“ řekl poslancům Goláň. Pro to, aby ve Sněmovně prošla senátní verze zákona, to ale nestačilo.
Přijatá novela se má kvůli pravidlům Evropské unie výslovně vztahovat také na realitní zprostředkovatele či svěřenské správce. Týká se také třeba nákupu ve starožitnictví. Ukládá identifikovat kupujícího předmětu v hodnotě nad tisíc eur, zatímco evropská směrnice ukládá tuto povinnost pro nákup cennosti nad 10 tisíc eur.